Jak ten trénink vypadá?
Jako je jiný každý sport, je samozřejmě jiný každý trénink, stejně jako je jiná práce s dětmi v mateřské školce a na střední škole, bude tomu tak i na tréninku... Ve starším věku se už používají různě rozložená období podle částí soutěžní sezóny, tréninky se tedy mohou v průběhu roku výrazně lišit. Ať je to ale jakýkoli sport a jakákoli úroveň, základní pravidla platí stále:
- začínáme vždy zahřátím, rozcvičkou, běžeckou abecedou, dynamickým strečinkem,...a podobně, příprava těla na fyzickou zátěž je důležitá, u malých dětí jde především o získávání správných návyků, u těch starších je to už nutná prevence úrazů
- končíme vždy protažením, statistickým strečinkem, relaxací, autogenním tréninkem,...a podobně, vypnutí po podaném fyzickém výkonu je neméně důležité, malé děti se tak zklidní před odchodem do šatny, u starších se jedná o prevenci přetrénování a svalových hypertonů
- paradoxně často nikoli samotný náročný trénink, ale podcenění jeho správné skladby vede ke zbytečným zdravotním komplikacím, které s sebou sportovní příprava přináší
- alespoň část některých tréninků je věnována také psychické přípravě, děti se učí vytvářet cíle, pracovat s chybou, zvládat mentální stránku soutěžení, se staršími se už takto pracuje pravidelně a vytváří se už především supervize nad jejich vlastními výkonnostními i tréninkovými cíli, u týmových sportů se klade důraz na vytváření kolektivního ducha, ve kterém si budou všichni vědomi, že posun dopředu kohokoli z nich znamená také posun dopředu celého týmu.
minimalizace nebo dokonce úplné vynechání psychické přípravy je jedním z nejčastějších problémů, s jakými se můžeme v našich podmínkách setkat a je jednou z typických příčin neúspěchu i talentovaných a pohybově velice nadaných jedinců.