Co čekat od trenéra?

To úplně nejdůležitější, co budete vy jako rodiče od trenéra potřebovat, je schopnost komunikace - s Vámi i s dítětem :-).

Pokud do trenéra jako rodič vkládáte důvěru a svěřujete mu své dítě, musí Vám dát svým vystupováním jasně najevo, že si je této důvěry vědom a že si ji zaslouží. Váš zájem by totiž měl být společný :-). Jen člověk, který zvládne komunikaci s Vámi, vystrašeným předškolákem i náctiletým puberťákem je tím PANEM TRENÉREM, na kterého pak budete celá rodina roky s láskou vzpomínat.

Pokud se dítko bude sportu věnovat intenzivně a dlouhé roky, stane se trenér jednou z nejdůležitějších osob v jeho životě - autoritou, přítelem, vzorem... Měl by tedy pro vás být v této roli akceptovatelný.

Jak to tedy probíhá? Trenér vás maximálně informuje, dozvíte se od něj, co se dítku daří, v čem exceluje i jaký má průšvih? S dětmi si také povídá, vše vysvětlí a očekává zpětnou vazbu, zároveň je osobností a přirozenou autoritou, která je pro školáčka hrdinou nebo pro teenagera životním vzorem?

Super, první krok máme splněný :-).

A jak je to s dalšími dovednostmi?

Kromě toho každý trenér potřebuje několik dalších dovedností, bez kterých se neobejde - samozřejmě musí danému sportu rozumět a být schopen jej naučit i jiné. Kombinace obojího je nutností, ne každý šampion je schopen předat své dovednosti dále a naopak ne každý talentovaný pedagog rozumí danému sportu...

V běžných oddílech musí trenér také zvládat práci:

- kondičního trenéra a téměř i fyzioterapeuta = mít tedy alespoň nějaké základní povědomí o fungování lidského těla

- kouče a téměř i psychologa = mít tedy alespoň nějaké základní povědomí o fungování lidské mysli

Pokud tomu tak není, je dobrý trenér schopen přijímat doporučení od odborníků, kteří daným oblastem rozumí lépe než on, a neváhá se na ně obracet nebo vás za nimi posílat, když poradit nezvládne. Naopak zlehčování všech problémů, kterým trenér sám nerozumí a neumí je vyřešit, podceňování chronických bolestí pohybového aparátu, výsměch dítěti, které potřebuje pomoci s  předsoutěžní trémou nebo rady typu "trénuj co nejvíce, ostatní přijde samo", by vás měly minimálně uvést do stavu ostražitosti, zda stále platí to, že máte s trenérem společný zájem.

Na soutěžích by pak měl být vidět profesionální přístup se schopností dovést k co nejlepšímu výkonu, trenér plně kontroluje své emoce, snaží se své svěřence podpořit a je si vědom slabin a silných stránek každého z nich. Hysterické výlevy vůči sportovcům jakéhokoli věku rozhodně ke kvalitně odvedené práci trenéra nepatří. Stejně tak je správný trenér pyšný především na dobrý výkon, ať už je výsledek jakýkoli a je si vědom, že výkony sportovců jsou zrcadlem jeho vlastní práce. V případě neúspěchu se tedy snaží společně s dítětem najít chybu a vhodný další postup a nesvaluje vinu za špatný výsledek jen na dítě a už vůbec ne nálepkováním - je to proto, že jsi takový nebo makový.

Je důležité mít na paměti, že kvalitní trenér ví, co dělá a od vás se bude očekávat, že mu v této dobré víře své dítě svěříte, doporučuji se tedy ujistit o jeho kompetenci a rozhodně ji nepodceňovat, neboť bude mít ve svých rukou fyzický i psychický vývoj a fyzické i psychické zdraví Vašeho dítěte. Z toho titulu může být nezapomenutelným přínosem nebo napáchat neodčinitelné škody.

A jaké by měly být hranice komunikace?

Mluvte s trenérem o tom, jak se dítě cítí před tréninkem, po tréninku, co jej trápí, na co si stěžuje nebo naopak na co se těší...

Naopak určitě nemluvte trenérovi do vedení tréninku, do toho co, kdy a jak s dětmi dělá, mějte na paměti, že v této oblasti je odborníkem on, ne Vy...

Ale nebojte se ozvat, pokud s vaší odborností vidíte, že je něco špatně: Jste odborník na výživu a z jídelníčku na soustředění je vám nevolno? Jste fyzioterapeut a vidíte patologické pohybové vzorce? - běžte za trenérem a ukažte mu chybu.

Zde si dovolím jeden citát:

"Ukaž chytrému chybu a on ti poděkuje. Ukaž chybu hlupákovi a on se urazí."

... tak alespoň budete vědět :-)